16. dubna – KROIC – „Celkem nám tekly nervy, přiznávám.“

1.) Jaký je/byl váš oblíbený předmět ve škole (proč)?
To už je pěkně dávno.
Na Základce:
Přírodopis – to byl jediný předmět, kde jsem měl dobré známky a nemusel jsem se učit. Učitel nám tam také pouštěl videa na staré promítačce a protože filmový pásek se musel přetočit pro přehrání na začátek, viděli jsme celý film i pozpátku. Dodnes si pamatuji koksovnu, jak se horký koks sype z vagónu zpět do pece….
Matematika – to byl jediný předmět který mě bavil, i když jsem měl špatné známky a musel se učit. Tolik facek co jsem dostal za špinavé pravítko, nepodtržený úkol, čištění nehtů kružítkem… by v dnešní době možná vydalo na přední stránky Blesku. Přesto mě matematika fascinoval.
Střední škola:
Elektrické stroje a přístroje: Tam byl výborný učitel, který mě dokázal teoreticky připravit na práci a vysokou školu. Hodně toho co nás naučil, jsme nebrali ani na vysoké škole. Ten učitel byl tak dobrý, až jsem si taky pohrával s úvahou stát se také učitelem. (I když tak dobrý jako on bych asi nebyl…)
2.) Na kterou akci s Plaváčkem nejraději vzpomínáte?
Kdysi hodně dávno jsme měli oddílovou hru na Mečouna. Šlo o krátkou „bojovku“ ve městě, do které jsme zapojili i neznámé lidi. Hra se celkem povedla a všichni Plaváčci byli tak zmateni výskytem nových osob, že uvěřili v Mečouna jako reálnou postavu a vyvinula se z toho i výborná táborová hra… (teda mi se zdála výborná)
3.) Vzpomenete si na nějakou vtipnou situaci či hlášku z Plaváčku?
Asi jste ji již slyšeli. Můj první křesťanský potlach v Muchovicích. Šlo o snad první vícedenní výlet s Plaváčky vůbec. Tenkrát jsme byli ještě zelenáči (neostřílení táborníci). Tábořiště bylo plné bahna, ruce mrzly, od úst nám šla pára a my jsme s Kapitánem a Matesem celý den stavěli, po kotníky v blátě provizorní spaní asi pro 8 Plaváčků. Celkem nám tekly nervy, přiznávám. Večer jsme konečně rozložili spacáky a naše zoufalství vykreslil Hron, který otevřel batoh a vytáhl si tenké pyžamko na spaní. Viděl jsem Matesa jak se jí protočily panenky … Po dlouhém boji, když jsem všichni byli ve spacácích, přes pyžama byla převlečena zimní bunda i svetr a Plaváčci si několikrát odťapkali blátem na záchod a zpět, jsme fakt byli hoooodně unavení. Do našeho zoufalého ticha se ozval Čochtan s otázkou“ A bude večerníček?“ Tenkrát se mi tato hláška zapsala hluboko do paměti a místo večerníčku jsme se s admiralitou asi 3 minuty vkuse smáli. Veškeré stresy odešly a já si uvědomil, že Plaváček asi bude stát za veškerou to námahu.
4.) Kdo je vaším životním vzorem?
Pro mě jako křesťana je životním vzorem jistě Ježíš. To asi odpoví většina lidí.
Nicméně jsou i jiné osobnosti, které mě inspirují. Hodně mi imponují trpěliví lidé. Jako kluk jsme měl rád příběh o „muži který sázel stromy.“ https://www.youtube.com/watch?v=W2oOaA2aqZQ  „Elzear Bufie“ z příběhu ani nebyla reálná postava, ale díky němu jsem si uvědomil, jak trpělivost a vytrvalost může změnit svět ve kterém žijeme.
5.) Co vám v současné době nejvíce chybí?
V současné „koronavirové“ době se máme dobře a soucítím se všemi, kteří ztratili někoho blízkého, nebo se jim rozbily jejich životní plány, podnikáni a pod. Mohl bych napsat, že mi chybí např. Cestování, ale to by bylo hodně sobecké. Možná mi chybí důvod být hrdý na národ a něco co jsme dokázali, nebo zvládli. Celkem trpím jak snadno se dnes sdílí lži a hloupé polopravdy. Odinstaloval jsem si i facebook, protože mě mrzí, vidět lidi, kterých si vážím, sdílet hlouposti s neutuchajícím přesvědčením, jak tím zachraňují svět. Možná to bude nakonec více zdravého rozum, který bych uvítal asi nejvíce a to nejen u sebe…
6.) Jak ses dostal/dostala do Plaváčku?
Byl jsem s Kapitánem na Táboře pořádaném AC Haviřov. Do té doby se děti u nás v církvi neznaly. V neděli seděly rodiny samostatně a děti s nimi. Kapitán měl dětí hodně a přemýšlel jak to změnit. Požádal mě, zda bych s ním založil oddíl a mi se to zdálo jako dobrý nápad. Pořád se mi Plaváček zdá jako dobrý nápad. Bez skvělých Plaváčku by to však nikdy nešlo.