4. dubna – ÁRNI

1.) Jaký je/byl váš oblíbený předmět ve škole (proč)?

Ráda jsem měla předmět odborné kreslení, jelikož jsem se učila na Cukrářku, musela jsem umět kreslit například nějaké návrhy dortů či jejich zdobení. Nejvíce jsem tento předmět využila při tvorbě závěrečné práce, kde jsem musela nakreslit návrh svého dortu a zákusu k závěrečným zkouškám.

2) Na kterou akci s Plaváčkem nejraději vzpomínáte?

Nejradši vzpomínám na naše první Výročí V.O.P., kde jsem společně s Bohďou udělala svůj největší dort v životě….

3) Vzpomenete si na nějakou vtipnou situaci či hlášku z Plaváčku? 

Vtipné jsou vždy Exily na táborech – jeden z prvních exilů na táboře na Slezské Hartě, kdy jsme si museli, co nejrychleji sbalit, jen to nejnutnější. Nejvtipnější byla Bohďa, která odjela s kufrem na kolečkách a táhla ho za sebou po kamenitém břehu Slezské Harty. Nebo o rok později Exil, kde jsem se se svou skupinou zabydlela v Leskovci. Vedoucí tam jednou přijeli v autech a my před nimi utíkali a běhali po vesnici a snažili se jim schovat.

4) Kdo je vaším životním vzorem? 

Mým životním vzorem jsou samozřejmě mí rodiče. Osoby s tak velkým a širokým srdcem. Tolik lásky, kolik dali jiným dětem.

5) Co vám v současné době nejvíce chybí? 

Nejvíc mi schází kontakt s lidmi, které mám ráda. Jelikož je zákaz vyjížděk mimo okresy, nemůžeme navštívit manželovy rodiče, a další rodinné příbuzné ze vzdálenějších měst. Taky by bylo fajn, kdyby už jsme se mohli scházet jako církev v novém sborovém domě.

6) Jak ses dostal/dostala do Plaváčku? 

Jsem začínající člen Plaváčku. Jelikož můj taťka Plaváček založil, byla jsem mezi prvními, kdo jej začal navštěvovat. V roce 2015 jsem jej opustila, jelikož jsem se vdala a přestěhovala za manželem. V současné době jsme se však společně přestěhovali do Frýdku-Místku a s manželem jsme se oba stali vedoucími.